Asi se podivíte, ale že budou v Praze koncertovat bratři Ebenové jsem se dozvěděl z „populárně-naučného“ časopisu o sexuálním životě našich missek SPY a to ještě úplnou náhodou, pouhé dva dny před konáním akce samotné. Jen tak zkusmo, dobře si vědom faktu, že do prodeje byly vypuštěny pouhé tři stovky lístků, pak oťuknul předprodeje a sláva, sláva, sláva, dva potřebné lístečky se ještě schrastit podařilo. Zřejmě jedny z posledních - bylo totiž beznadějně vyprodáno.

Ledeburská zahrada se nachází v komplexu pěti Palácových zahrad pod Pražským hradem. Z Malostranského náměstí je to co by kamenem dohodil a ani s navigací si člověk nemusel příliš dělat hlavu, neb jako maják dobře posloužil vozový park České televize. Dnešní koncert měl být totiž specielní nejen svou délkou a netradičním prostředím, nýbrž i přítomností televizních kamer s početným štábem. Bratři „z dřeva ušlechtilého“ totiž chystají své historicky první DVD a jak jistě uznáte, v takovém případě se nic nesmí zanedbat, ani ponechat náhodě. Příjemně vyhřátí ze sluncem rozpálených malostranských uliček kráčíme s početným davem na nádvoří jednoho z domů. Někdo se odpojí pro ukojení žízně či jiného nutkání v přilehlé restauraci, většina však spořádaně vystoupá malou chodbičkou po uzoulinkých točitých schodech přímo do zahrady. A ta je vskutku kouzelná! Nasvícené podloubí zdobené freskami ukrývá jeviště přiklopené stříškou s reflektory, zprava (z pohledu diváka) halí krásné cihlové zdivo pláštík plazivce zeleného, vzadu véčko dvou schodišť a uprostřed salla terrena a kašna se sochou Giganta obsypané židlemi. V šálivé hře barevných světel impozantní pohled, o to více zamrzí absence vlastních snímků, protože skutečně bylo co obdivovat i fotit.

To už ale sedíme na ukořistěných místech, asi ve čtvrté řadě. Je pochopitelně třeba projet funkčnost všech (tuším osmi?) kamer, aparátu i světel. Od toho je tu Marek Eben, navíc nás tak stihne i přivítat a nastínit následující dění, přičemž nezapomene vypíchnout především přestávku. Že to celé bylo nevtíravě vtipné, konečně jako i všechny jeho další proslovy mezi písničkami, snad ani dodávat nemusím.

Přichází všichni hudebníci (sourozeneckou trojici doplňují Jiří Zelenka za bubny, Jiří Veselý na basu, Pavel Skála u kytar a Jaromír Honzák s kontrabasem) a začíná se „Za malou chvíli“. Zvuk je čistý, neagresivní, akustika zahrady funguje na výtečnou. Nebudu rozpitvávat celý playlist, byť jsem si ho poctivě tužtičkou zapisoval (jak konečně můžete i posoudit o něco níže), zastavím se pouze u toho, dle mého soudu, nejzajímavějšího. Z celého konceptu byla cítit snaha o netradiční pojetí, což dokumentují i jinak téměř nehrané písně - tématicky vhodná „Praha 1581“ by mohla vyprávět. Otec českého rapu Jan Kollár jistě zaplesal, když trojice „raperů“ vystřihla jeho „Slávy dceru“, ovšem nejen prověřenou tvorbou může být živo DVD. Ano, došlo i na několik novinek, vesměs ještě bez názvů. Ta první skočně ryčela v rytmu valčíku, s textem o obezitě a rozpínání vesmíru vůbec; Markova inspirace zatím nevysychá. Poblázněné „Hotely“ jsou prý o hotelu Palace v Ostravě („ti co tam nebyli tvrdí, že je příliš nadnesená, zatímco ti co ano, že skutečnost je ještě mnohem děsivější“), obohaceny byly o bubny, ovšem paradoxně právě bicí přidaly něco „lichých“ dob navíc. Uvidíme, zda se na disku objeví v této verzi, nebo zda budou upraveny. Vůbec nástupy a druhé verze se v průběhu koncertu staly terčem nejednoho vtipu a došlo i k novým startům. Ale o tom později, teď se vraťme k aktuálnímu dění. Dvojblok písní - první je depresivní („O smrti“), druhá morbidní („Senecte, pomoz“) a jsou přivítáni první hosté: dva zpěváci ze souboru Schola Gregoriana Pragensis, respektive herec Jiří Bartoška s neodmyslitelnou cigaretkou a brýlemi. Do avizované přestávky se s prvním příspěvkem stihne vejít ještě Iva Bittová („Tichá domácnost“), ale hlavně druhá drsná a pořádně drsná novinka s geniálním refrénem: „nasaj, nasaj, tak děkuje Masaj“. O půlhodinové pauze je na výběr buď fronta na WC nebo prohlídka krásy zahrady, záleží jen na vkusu a plnosti močového měchýře.

Kdo si bláhově myslel, že teď už nás čeká jen ta kratší část, krutě se pomýlil. Kolejnice („hráli jsme u Karlových Varů a já jsem tam říkal, že je to hrací kolejnice, asi íčko a tam seděl takový pán, určitě inženýr, který jen tak zhnuseně procedil - účko šestnáctka“) nemohla znamenat nic jiného, než „Já na tom dělám“. Trocha komorního odlehčení (Marek vždy pouze s jedním ze svých bratrů) v „Kravatě č.5“ a „O balónu“. S následující „Solí v očích“ přišel slušný poryv větru, který hudebníkům rozházel noty, ovšem skutečný URAGÁN zachvátil hlediště i jeviště s příchodem Jiřího Schmitzera. Úsměv od ucha k uchu, decentně oholen, co jiného, než „Sprostý chlap“. Ještě stihnul Markovi špitnout, že text příliš nestudoval a už to začalo. Tedy mělo začít. Balalajka nezahrála přesně to potřebné, takže malé kouzlo a jede se znovu. Jirka dupe rytmus jako medvěd, počáteční textové škobrtnutí a znalí návštěvníci jeho koncertů mají jasno - bude okno. A bylo! Potlesk na otevřené scéně nezná mezí („a nejvíc mě zaráží, že Jirka vypadl na rýmu: ´já držím krok i v pití´...“). Třetí pokus, třetí přivítání, teď už je vše, jak má být. Tyto okamžiky zřejmě okusí hrubých nůžek korektora, ovšem kdybych byl dramaturgem DVD já, pak tohle nechám autentické. Druhá Iva Bittová („Chůze“) a pak úžasná „Něva“, při které jsem zapomněl na čas a prostor a vnímal jen hudbu a barvy. Husí kůže! „Trampská“ pobavila, především světelný táborákový efekt byl hezký nápad, poslední „Bittovka“ pohladila (i tady byl druhý začátek, neb Iva se zasnila) a „Je to takové...“ konečné a závěrečné. Přídavek pouze jediný („Jak to dělaj´ kosmonauti“ uvozený znělkou pořadu Na plovárně), ovšem i tak se hrát přestalo až o půlnoci.

Marně pátrám pamětí, kdy jsem se zúčastnil koncertu v sedě. Tváří v tvář nádheře Ledeburské zahrady by však jakýkoliv jiný projev, než tleskání, pískání a aplauz zřejmě nebyl na místě. A tak, ačkoliv šlo vlastně o hodně komorní a poklidný zážitek (nebo snad právě proto?), bylo to moc hezké.

Playlist:
Za malou chvíli
Praha 1581
Slávy dcera
Sonet 57
První nová bezejmenná
Hotely
O filmových milovnících
Píseň o smrti
Senecte, pomoz
Až se zeptá ráno
Mám dny
Tichá domácnost
Ples masek
Na růžích ustláno
Další nová - drsná píseň „Nasaj a nasaj a tak děkuje Masaj“
Sonet 66

Já na tom dělám
Nikdo to nebere
Kravata č.5
O balónu
Sůl v očích
Sprostý chlap
Chůze
Něva
Trampská
Další novinka - Zprava dobrý, zleva taky (možná?)
Vidíš, vidíš
Je to takové...
Jak to dělaj´ kosmonauti (přídavek)